W.H. Auden "Funeral Blues"
Stop all the clocks, cut off the telephone
Prevent the dog from barking with a juicy bone.
Silence the pianos and with a muffled drum,
Bring out the coffin, let the mourners come.
Let the airplanes circle moaning overhead
Scribbling on the sky the message "(S)he is dead."
Put great bows around the white necks of the public doves.
Let the traffic policemen wear black cotton gloves.
(S)he was my north, south, east and west,
My working week and my sunday rest,
My moon, my midnight, my talk, my song.
I thought that love would last forever. I was wrong.
The stars are not wanted now, put out every one.
Pack up the moon and dismantle the sun.
Pour away the ocean and sweep up the wood.
For nothing now can ever come to any good.
from "Four Weddings And A Funeral"

Tomáš Krajča
Zastavte hodiny, telefon vypojte,
utište psa, kosti mu seberte.
Utlumte piána, ať bubny slyšet jsou,
Pak rakev, truchlící ať k ní jdou.
Ať letadla, co krouží nad hlavami,
Vytvoří nápis: "Už není mezi námi."
Motýlky ozdobte krk městských holubic
Strážníkům nasaďte pár černých rukavic.
Byl(a) můj sever, východ, západ, jih,
můj pracovní týden a víkendu klid,
půlnoční měsíc, píseň, lidský hlas,
láska je věčná, myslel jsem, leč spletl jsem se zas.
Nechci vás, hvězdy - zhasněte do jedné,
sundejte měsíc, slunce ať vybledne.
Vylijte oceán a vykácejte les,
nic už se v dobré neobrátí po tom, co se stalo dnes.

Martin Pehal
Odpojte telefon, i hodin bylo dost
Umlčte psa, že hodíte mu tučnou kost
Utište piána a jak utlumí se bubnu zvuk
Vyneste ven rakev, ať přijde truchlícího davu hluk
Ať letadla nám kreslí nad hlavami a my
Přečteme si klikyháky: "Zemřel(a) mi"
Mašlemi ozdobte krk obecních holubic
Strážníci ať navléknou pár černých rukavic

Tereza Botlíková
Zastavte hodiny, telefon vypojte,
psovi, ať neštěká, jeho kost seberte,
utište klavíry, bubnujte na počest,
duněním truchlící k rakvi chci vést.
Ať stopy letadel v písmo se změní,
když vkrouží do nebe, že už tu není.
A mašle uvažte na hrdla holubic,
strážníkům navlečte pár černých rukavic.
Není můj jih, sever, západ a východ,
má práce v týdnu a víkendů ticho,
má půlnoc, poledne, proslov a symfonie,
teď vím, že láska se věčnosti nedožije.
S hvězdami pryč, teď všechny je zhaste,
nechci tu měsíc a slunce mě zbavte,
vylijte moře a odstraňte les.
K dobrému nic nezvrátí se dnes.

Johana Špirková
Zastavte všechny hodiny, ať telefony nevyzvání,
psům dejte jejich kosti, chraňte je od štěkání.
Ztište piána a ztište bubny znějící,
přineste rakev a nechce přijít truchlící.
A nechte letadla kroužit nad hlavami,
čmárajíce na oblohu: "On(a) je po smrti."
Zavažte krásné mašle kol bílých krků veřejných holubic,
ať mužům zákona jest povoleno nosit dvé černých rukavic.
Byl(a) můj sever, východ, západ, jih,
pracovní týden, nedělní smích,
mé poledne, půlnoc, zpěv i vyprávění,
láska je věčná, myslel jsem, leč není.
Sfoukněte hvězdy, teď není, kdo by o ně stál,
zhasněte měsíc, pošlete slunce někam dál,
vylijte vody ze všech oceánů a nechte lesy vzplát,
nic dobrého se od teď už nemůže stát.

Pavlína Brožová
Zastavit hodiny, telefon odříznout
Psovi, ať neštěká, tučnou kost vytrhnout
Ať mlčí piána, teď bubny budou znít
Vyneste rakev a průvod může jít
Letadla sténejte, kroužíce nám nad hlavami
Do oblak pište zprávu: "Již není mezi námi"
Uvažte mašle na bílé krky holubic
Strážníci ať nosí páry černých rukavic
Byl(a) můj sever, můj jih, můj západ i východ
Pracovní víkend, nedělní ticho
Mé poledne, půlnoc, mluva i pění
Myslel jsem, že láska bude věčná. Není
Zhasněte hvězdy, teď nikdo je tu nechce
Sbalte si měsíc a strhněte slunce
Vylijte moře, ani strom nesmí zůstat stát
Nic dobrého už nebude mi život přát

Kristina Pejčochová
Vyvěste telefon, řekněte času dost
Pes štěkat nebude, když dáte mu mastnou kost.
Umlčte piána, slabě ať buben zní,
K rakvi, již přinesou, truchlící přijít smí.
Letadla nechce nám nad hlavou štkát
"Navždy je pryč" na nebe budou psát.
Motýlky kolem bílých hrdélek holubic.
Na ruce strážníků pár černých rukavic.
Umřel můj západ, východ, sever a jih,
Pracovní týden, jenž v neděli ztich,
Mé poledne, půlnoc, píseň i slova.
Láska je po smrti. Nepřijde znova.
Sfoukněte hvězdy a zhasněte měsíc.
Zhasněte slunce, nechci nic víc.
Zapalte lesy a vypusťte moře.
Stejně to nezmírní mé těžké hoře.

Lucie Vaňková
Zastav všechny hodiny, vypoj telefon
Zabraň psovi šťavnatou kostí ve štěkání
Utiš piána a s tlumenými bubny
Odnes rakev a nech přijít pozůstalé
Nech letadla, kroužíc nad hlavou, naříkat
A napsat na nebe oznámení: "On(a) je mrtvý(á)"
Zavaž mašle okolo bílých krků veřejných holubic
Nech dopraváka nosit černé vlněné rukavice
On(a) byl(a) můj sever, jih, východ i západ
Můj pracovní týden a nedělní odpočinek
Mé poledne i půlnoc, moje řeč, moje píseň
Myslel jsem, že naše láska bude trvat navždy. Mýlil jsem se
Hvězdy tomu nechtěly a proto nás oddělily
Zabal měsíc a odstraň slunce
Vylej moře a zameť to
Nic se nezlepší

Článek zaujal už lidí